Při sledování večerních zpráv jsem se dozvěděla, že Hnutí DUHA žaluje Lesy České republiky. Důvodem je kůrovcová kalamita, kterou podle hnutí spoluzavinily těžařské firmy v honbě za vyššími zisky. Čím více stromů totiž kůrovec napadne, tím víc jich mohou pokácet. Ano, české smrkové lesy jsou skutečně trápené přemnoženými kůrovci. Jenže žaloba, kterou hnutí podalo, se zabývá pouze nedostatečnými adaptačními opatřeními za této situace; vůbec se nezabývá hlavní příčinou.
Rozsáhlé smrkové monokultury, jak je známe po celé republice, často nejsou v daném místě původní druh. Smrku svědčí vyšší nadmořské výšky, mlhy a časté srážky. Jenže je možné z jeho kmene získat v relativně krátkém období hodně kvalitnáho dřeva, a tak se začal vysazovat i v nížinách. Žádná monokultura (porost tvořený pouze jednou rostlinou) není dobrá, přírodě svědčí druhová pestrost. Kdo by se ale obtěžoval s vysazováním několika různých druhů stromů zaráz? Jednak by les rostl pomaleji, druhak by jeho těžba byla obtížnější. Těžební stroje (harvestory) potřebují rovné kmeny o odpovídající šířce. A když to doposud fungovalo, proč systém měnit?
Doposud. Dvě věci se totiž změnily. Přišla změna klimatu, které v našich podmínkách přinesla méně pravidelné srážky. „Smrk nesnáší radikální změny počasí, a najednou v létě chybí voda v půdě a snižuje se hladina spodních vod. Smrk se dostává do stresu a vylučuje pach, který vábí kůrovce,“ vysvětlil majitel lesa na Přerovsku Radek Pospíšilík. A že to loňské sucho bylo velké. Samička lýkožrouta vytvoří v dřevě chodbu, do níž naklade vajíčka. Vylíhlé larvy pak dál vytváří další chodby, které přerušují tok mízy; strom usychá. Přirozenou obranou smrku proti lýkožroutu je pryskyřice. Při nedostatku vody ji ale nemá jak vylučovat.
Druhou změnou je globální propojení obchodu. Se dřevem, které se k nám dováží z Norska, pronikl i lýkožrout severský. Ten je zvyklý na daleko horší podmínky, než jaké panují u nás, proto se rozmnožuje častěji než lýkožrout smrkový. Zatímco v oblastech tajgy velká část těchto lýkožroutů umrzne, v našich podmínkách se mu daří velmi dobře a šíří se daleko rychleji.
Je pravda, že napadené stromy je potřeba vytěžit co nejdříve, protože po vykácení umírá i kůrovec. Vzhledem k rozsahu a rychlosti jeho šíření je ale možné, že mnohé těžařské firmy to prostě nezvládají. Kůrovec nemusí v lese složitě hledat smrk, stačí mu přesunout se na vedlejší strom. Velmi rychle umírají obrovské lesy. Pokud firmy otálejí s vykácením napadených stromů, pak tento proces pouze urychlují, není to ovšem příčina celého procesu. Příčinou je monokulturní vysazování lesa, které není pro stromy zdravé. Čím je les pestřejší, tím je odolnější. Když v pestrém lese lýkožrout napadne smrk, jeho potomci se nemají kam přesunout, protože kolem jsou duby, buky nebo jedle. Napadení jednoho stromu neznamená katastrofu pro okolní stromy .
Jsme svědky obrovského vymizení smrku z Česka. Je to logický důsledek nepromyšleného lesnictví, jehož účelem byl zisk. Smrkový les, který do nížin nepatří, se zase stáhne do hor, do nejvyšších nadmořských výšek, kde je jeho přirozené prostředí. A my budeme muset moudře uvážit, co vysadíme na jeho místo. Petr Horáček z brněnské Mendelovy univerzity věří, že dřevem třetího tisíciletí bude buk, který dokáže odolávat i dlouhým obdobím sucha. Jenže když se rozhodneme jednu monokulturu nahradit druhou, za padesát let budeme mít stejné problémy, jaké máme dnes se smrkem, třeba s dubem nebo s bukem. Ale proč se s tím trápit, když jsou monokultury pro majitele lesů tak výhodné?
Hnutí DUHA má dobrý nápad, žalovat Lesy České republiky. Mělo by je ale zažalovat za dlouhodobé nezodpovědné hospodaření. Jak připomíná ve svém bezobsažném vyjádření ministr zemědělství Marian Jurečka, majitelé lesů mají povinnost se o svůj majetek starat. Ironií je, že největší lesnický podnik – státní podnik Lesy ČR – málo dbá na dodržování zákonů v tak zásadní oblasti. Na druhou stranu nemůže ani DUHA bránit nevyhnutelnému přírodnímu procesu – vymizení téměř všech smrkových lesů na místech, kam přirozeně nepatří. Místo toho by se mělo raději zasazovat o to, aby výsadba nových lesů nepřinesla staré problémy.