Reklama
 
Blog | Martina Agáta Vrtělová

Proč bychom se měli všichni naučit dešťový tanec a jak to vlastně bude s pěstováním oliv v Čechách

Už jsme si toho všimli. Uplynulé léto nám všem dalo zabrat, hlavně oněch čtrnáct srpnových dní, během kterých se nejvyšší denní teploty pohybovaly vysoko nad 30 °C a v noci neklesly pod dvacítku. V ty dny klimatizace i nemocnice pracovaly naplno, kolem oběda se vyhlašovala siesta a prodavači kebabů se potili do housek. Za celou dobu se na nebi neobjevil ani mráček, kromě provokatérů, kteří chtěli ve vysušených lidech vzbudit plané naděje a pak se drze rozplynuli jakoby nic. V člověku se objevila odvěká pohanská touha po zápalných obětech bohům. Nebo zkusit alespoň bonga. Dešťový tanec. Cokoli.

A pak nás to napadlo. Možná na tom globálním oteplování něco bude. Možná to nebyl poslední horký a suchý rok, naopak jich bude přibývat. Možná si na tropické teploty budeme muset přivyknout. Dobrá zpráva pro zemědělské spekulanty, je čas vsadit na olivy a pomeranče. Špatná zpráva pro starší lidi a kardiaky.

Problematika je z klimatologického pohledu složitější. Výhledové předpovědi počasí jsou i se stávající technikou obtížné a nikdo nezaručuje stoprocentní jistotu. Předpovědět klimatický vývoj za současných klimatických změn na dobu několika desetiletí, to je úkol nadlidský. Proto existuje velké množství klimatických scénářů pro svět i Českou republiku, každý zohledňující trochu jiné faktory.

Co už ovšem meteorologové dokáží sledovat, jsou trendy v počasí. A mnohé z nich vypovídají právě o tom, jaké změny čekají naše čtyři roční období.

První náznaky, které můžeme klidně nazvat důkazy

Jihomoravský kraj patří k nejteplejším a nejsušším krajům v zemi. Hydrometeorologický ústav v Brně-Žabovřeskách zaznamenal v posledních letech vzrůstající průměrnou roční teplotu, za posledních deset let asi o 0,4 °C, průměrná letní teplota se zvedla o 0,7°C. „Brno zažívá průměrně jedenadvacet tropických dní ročně, za posledních deset let se ovšem počet zvedl o celých pět dní,“ vysvětluje klimatoložka brněnského hydrometeorologického ústavu Marie Doleželová.

Konkrétně v letošním roce zaznamenal ústav třiačtyřicet tropických dní, což je dvakrát víc než dlouhodobý průměr. Navíc dní s teplotním rozdílem mezi 30 až 35 °C bylo daleko méně než dní, kdy se maximální teplota vyšplhala nad 35 °C. „To je neobvyklý jev, dříve totiž tropický den znamenal relativně nižší teploty kolem třiceti, dvaatřiceti stupňů, dnes to mohou být i čtyřicítky“ okomentovala Doleželová.

Mění se i měsíce, kdy se tropické dny objeví poprvé. V Brně začínají obvykle 9. června, poslední tropický den přichází 23. srpna. „Někdy se ovšem objevují už v květnu, stejně jako se výskyt posledních tropických dnů přesouvá na září, jak tomu bylo v letech 2011 a 2012. Máme první náznak, že se teplé období rozšiřuje,“ objasnila Doleželová.

Proč už se nemůžeme ohánět přirozeným vývojem

V souvislosti s neustálým překračováním teplotních rekordů (jen v létě Brno překročilo šestnáct maximálních teplot) je jasné, že nás do budoucna čekají horké časy. Důležitá otázka zní, zda za těmito změnami skutečně stojí člověk?

Trendy v klimatologii nebývají lineární, vyvíjí se periodicky a klima kolísá mezi teplejším a chladnějším obdobím. „Periodické změny klimatu, které naši civilizaci ovlivňují, si neuvědomujeme, protože jsou delší než lidský život. Po staletí se přirozeně střídá teplejší a chladnější počasí,“ řekl klimatolog Aleš Farda z Centra výzkumu globální změny Akademie věd. Částečně je tedy současný nárůst teplot skutečně přirozeným vývojem, ale přírodní vlivy působí pouze jako doplnění činnosti člověka. „Čelíme změně klimatu spíše v důsledku lidského chování, konkrétně zvýšené produkci emisí skleníkových plynů,“ dodal Farda.

Statistický déšť

Kromě horka potrápilo Českou republiku i sucho. Studny vysychaly a zemědělci utrpěli škody na úrodě. V srpnu vrcholila vlna veder a sucha, přitom ze statistického hlediska pršelo v nejvíce ze všech tří letních měsíců, průměrně 93% dlouhodobého průměru tuzemska. V Jihomoravském kraji napršelo dokonce nadprůměrně, až 152% dlouhodobého průměru. „Krajina byla vyprahlá, déšť trval jen dva dny. Ze statistického hlediska bylo všechno v pořádku, ale ve výsledku srážky neměly na sucho žádný dopad,“ okomentovala Marie Doleželová.

A zde se skrývá další problém. Do budoucna totiž můžeme čekat právě prodlužování období bez srážek, která přeruší jen krátké období přívalových dešťů. „Množství srážek může zůstat na šesti stech milimetrech, jenže místo toho, aby se srážky vypršely v šedesáti dnech rovnoměrně rozprostřených během celého roku, všechno spadne na naše území v několika průtržích mračen,“ vysvětlil Farda.

Voda, která naprší v přívalových deštích, se do vysušené krajiny nevsákne v takovém množství, v jakém by se jí to podařilo při několika zahradních deštích. Velká část vody se v krajině nezadrží a odteče pryč, občas tak způsobí povodně. Navíc nepravidelné přívalové srážky rozhodně nepomáhají k lepším výnosům v zemědělství, ani nedoplní hladinu spodní vody.

Letošní rok jsme sice netrpěli nedostatkem vody, pokud ovšem bude suchá zima, příští rok už můžeme vážně počítat se zásobovacími problémy jak v průmyslu, tak i domácnostech. Raději bychom si měli pořídit bonga a naučit se dešťový tanec.

Proč je vlastně zbytečné ohánět se přirozeným vývojem

Ať už se o současnou situaci více zasloužil člověk nebo příroda, jisté je, že klimatické změně prostě budeme muset čelit. S větší extremitou přichází větší ztráty, přičemž ty ekonomické nepatří mezi nejhorší. Pokud chceme zachovat současnou úroveň civilizace, musíme změnit své chování. Není třeba zoufat, způsoby existují. Jenže od nás budou vyžadovat větší oběti, než na které jsme zvyklí.

 

Detailnější vysvětlení, proč byl letošní rok tak horký a suchý, najdete ve článku Česko, suché, ročník 2015.

Reklama